Zvláštní zpravodajství, 4. května 1945
pro deník Vpřed!
Jaroslav Sedínský
Dnešní den potvrzuje to, co je již několik týdnů zřejmé: válka v Evropě vstupuje do svého posledního a nevratného stadia. Německá říše se rozpadá pod dvojím tlakem – ze západu postupují spojenecké armády, z východu Rudá armáda. Vojenská struktura Wehrmachtu se již nedrží jako celek, ale jako soubor izolovaných velitelství, která ztrácejí spojení i kontrolu nad situací.
Na severu Německa dochází k zásadnímu vývoji. Německé jednotky v oblasti Dánska, Nizozemska a severozápadního Německa kapitulují před britským velením. Admirál Hans-Georg von Friedeburg potvrzuje rozpad organizovaného odporu v tomto prostoru. Kapitulace není ještě všeobecná, ale je jasným signálem, že německá vojenská mašinérie se začíná hroutit po jednotlivých sektorech.
Na západní frontě pokračují americké jednotky v rychlém postupu do nitra Německa. Velení vrchního spojeneckého velitele Dwighta D. Eisenhowera však nedává pokyn k postupu na Berlín ani do českých zemí. Místo toho se operační směr stále více stáčí na jih, do Bavorska a Rakouska. Tento pohyb souvisí s odhadem, že v alpském prostoru by se mohly soustředit poslední zbytky německých sil a pokusit se o prodloužený odpor.
Zásadním faktorem dnešního vývoje je i otázka demarkační linie mezi spojeneckými armádami. Ta byla v předchozích jednáních se sovětskou stranou vymezena přibližně na ose Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Podle dostupných informací její základní koncept vycházel z návrhu amerického velení a byl následně koordinován se sovětskou stranou, aby se předešlo operačnímu překryvu.
Tento fakt zásadně určuje i pohyb amerických jednotek. Přestože některé síly generála George S. Pattona stojí relativně blízko českého území, nedochází k žádnému postupu směrem k Praze. Rozhodnutí je jednoznačné: nezasahovat do prostoru přiřazeného Rudé armádě a soustředit se na dokončení operací v jižním Německu. Vojensky to znamená vyhnout se nejen zbytečným ztrátám, ale i možnému střetu mezi spojeneckými armádami v okamžiku, kdy je porážka Německa již nevyhnutelná.
V prostoru Československa se situace rychle vyostřuje. Německá okupační správa v Protektorátu Čechy a Morava ztrácí kontrolu nad mnoha oblastmi. Skupina armád Střed pod velením Ferdinanda Schörnera se snaží udržet organizovaný ústup na západ, především s cílem dostat se do amerického zajetí. Tento pohyb je však stále chaotičtější a doprovázený rostoucím tlakem Rudé armády na východních a jihovýchodních přístupech.
V samotné Praze je situace napjatá a stále méně přehledná. Okupační aparát formálně existuje, ale jeho schopnost prosazovat moc se zmenšuje. Německé jednotky jsou rozptýlené, morálka je nízká a jejich hlavním cílem je často již jen ústup. Zároveň se zvyšuje aktivita domácího odboje, který se připravuje na otevřené vystoupení. Vysílání i ilegální struktury naznačují, že město se nachází v přímém přechodu k ozbrojenému konfliktu.
Z pohledu širší strategie je zřejmé, že západní spojenci neplánovali postup na Prahu ani na Berlín. Berlín je ponechán v operačním dosahu Rudé armády. Stejná logika platí i pro Prahu, kde se očekává, že rozhodující úlohu bude hrát sovětský postup z východu. Toto rozdělení vychází jak z předchozích politických dohod, tak z praktické vojenské reality posledních dnů války a snahy minimalizovat ztráty Spojeneckých armád.
Mimo Evropu zůstává situace nadále napjatá. V Japonském císařství pokračují těžké boje na Okinawě, kde americké síly čelí tvrdému odporu a značným ztrátám. V Číně pokračuje vleklý konflikt s japonskou okupací, doprovázený rozsáhlým utrpením civilního obyvatelstva a pokračujícími válečnými zločiny.
Celkově dnešní den potvrzuje, že válka v Evropě již není otázkou strategického výsledku, ale času a postupu armád. Rozhodující pohyby jsou již určeny, fronty se posouvají do finálních pozic a střední Evropa, včetně Prahy, stojí na prahu událostí, které se mají odehrát v nejbližších hodinách a dnech...