9:00 - Ranní situace v Praze zůstává vysoce napjatá a dále se vyvíjí ve formě rozdělených městských bojových sektorů. Po celonoční konsolidaci pokračují lokální střety zejména v centru a na přístupových komunikacích. Město je fakticky rozděleno na oblasti s různou mírou kontroly, kde se střídá povstalecká správa s pokusy o průnik německých jednotek.
Nejvýznamnějším bodem zůstává prostor Vinohradské třídy a budova Českého rozhlasu, která nadále funguje jako klíčové centrum koordinace odporu. Přestože je vysílání přerušované, zůstává hlavním prostředkem řízení povstání a spojení mezi jednotlivými částmi města.
Na Žižkově a v Karlíně se povstaleckým silám daří udržovat relativně stabilní kontrolu nad územím, zejména díky husté síti barikád a aktivní účasti místních obyvatel. Smíchov a Nusle zůstávají oblastmi proměnlivé situace s opakovanými střety a snahami o kontrolu dopravních uzlů.
V politické rovině pokračuje snaha České národní rady o sjednocení řízení povstání, avšak v praxi zůstává moc rozdělená mezi více struktur. Významnou roli hrají organizace napojené na Komunistickou stranu Československa, které se podílejí na koordinaci dělnických čtvrtí, budování revolučních národních výborů a zajišťování základní organizace obrany v terénu.
Současně dochází k postupnému propojování těchto struktur s lokálními vojenskými veliteli, kteří operují v jednotlivých sektorech města bez jednotného centrálního velení.
V prostoru západně a jihozápadně od Prahy se v ranních hodinách 6. května pohybují jednotky Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova, operující pod velením generála Sergeje Buňačenka. Tyto síly vstupují do dění v okamžiku, kdy se německé jednotky v této oblasti začínají stahovat a ztrácet souvislou kontrolu nad některými komunikacemi směrem k městu.
Jejich postup je zaznamenán zejména v oblasti Smíchova, Jinonic a přístupových tras k západním mostům přes Vltavu. V těchto sektorech dochází k situacím, kdy se jednotky ROA dostávají do přímého kontaktu s německými formacemi, přičemž v řadě případů dochází k lokálním střetům nebo k souběžným operacím proti ustupujícím německým silám.
Zároveň se však v jejich postupu projevuje výrazná operační nejednoznačnost. Velení ROA sleduje cíl distancovat své jednotky od německé armády a minimalizovat jejich zapojení do bojů, které by je dále politicky kompromitovaly. V terénu se tato snaha projevuje selektivní účastí na střetech, omezenou koordinací a snahou vyhýbat se dlouhodobému zakotvení v městských bojích.
Klíčovým faktorem je rovněž jejich snaha navázat kontakt se západními spojeneckými silami. Tato orientace směrem k americkým a britským jednotkám ovlivňuje jejich operační rozhodování a vede k preferenci postupů, které umožňují případné stažení směrem na západ. V praxi to znamená, že jejich zapojení do bojů v Praze má spíše krátkodobý a situační charakter, než formu plnohodnotné integrace do povstaleckého velení.
Pro povstalecké síly v samotné Praze představují Vlasovci v této fázi spíše taktický faktor, který lokálně mění rovnováhu sil v západních částech města, avšak bez jasně definovaného politického ukotvení.
Mimořádné zprávy
05:45 – Přesuny sil v centru města
V prostoru Václavského náměstí dochází k pohybu menších jednotek a změnám kontrolních bodů.
06:20 – Stabilizace Žižkova
Žižkovské čtvrti zůstávají pod kontrolou povstaleckých sil, pokračuje budování barikád a lokálních velitelských stanovišť.
07:05 – Karlínské průmyslové oblasti
Dělnické organizace upevňují kontrolu nad závody a zajišťují spojení mezi jednotlivými částmi sektoru.
07:40 – Smíchov a západní přístupové trasy
Zaznamenán pohyb jednotek ROA v prostoru Smíchova a okolí, včetně kontaktu s ustupujícími německými formacemi.
08:15 – Koordinační snahy odporu
Probíhají pokusy o sladění postupu mezi jednotlivými odbojovými a politickými strukturami.
Praha tak vstupuje do další fáze povstání, kde se spontánní odpor postupně propojuje s organizovanými strukturami řízení, zatímco do dění stále výrazněji vstupují i vnější ozbrojené síly s vlastním omezeným a nejednoznačným politickým cílem.