Zvláštní zpráva, 2. května 1945
Zatímco se nad Berlínem zvedá prapor porážky nacismu, v české zemi ještě dnes doznívají výstřely popravčích čet. V terezínské Malé pevnosti byl vykonán čin, který svou brutalitou přesahuje i dosavadní běsnění okupace.
Na přímý rozkaz státního ministra K. H. Franka bylo dnes na popravišti zastřeleno přes padesát českých vlastenců – převážně mladých lidí, příslušníků odboje.
Ráno byli vězni vyvoláváni ze společných cel na IV. dvoře. Ještě včera byli někteří nemocní propuštěni – a tak mnozí šli bez odporu, v domnění, že přichází svoboda.
Pak zazněly první salvy.
Během dvou hodin bylo popraveno 51 mužů a žen.
Zbytek, který pochopil pravdu a ukryl se, si tak zachránil život.
Z temnoty pevnosti dnes vystupují konkrétní jména – jména těch, kteří padli v posledních dnech okupace:
Jiří Balabán
František Bareš
Karel Bärtl
Jindřich Černoch
Vojtěch Černý
Josef Česaný
Miloš Dlouhý
Jaroslav Dvořák
Jaroslav Fabián
František Hájek
Bohuslav Hampejs
Bohuslav Hanuš
Josef Hillebrant
Karel Hiršl
Vratislav Holát
Miroslav Hošek
Jiří Hubený
František Janáček
Josef Janda
Rudolf Jasenský
František Kohout
A vedle nich desítky dalších, jejichž jména tvoří dlouhý seznam mladých životů ukončených v okamžiku, kdy svoboda byla na dosah.
Mezi popravenými byly i ženy – Zdeňka Lachmanová, Alžběta Schwarzová a Veronika Čiperová.
Velká část obětí patřila k organizaci Předvoj – hnutí mladých, studentů a dělníků, kteří se připravovali nejen na boj proti okupantovi, ale i na budoucí obnovu země.
Právě proto byli vybráni. Ne náhodou. Byli považováni za ty, kdo by mohli stát v čele povstání, které se dnes již rýsuje.
Gestapo sestavilo seznam sedmdesáti jmen určených k likvidaci.
Dnes byla většina z nich vykonána.
Tento čin nemá vojenský význam. Nemění průběh války. Je to akt strachu – pokus zasadit poslední ránu národu, který se chystá povstat.
Německá moc se hroutí, ale její aparát zabíjí dál. Je to obraz režimu, který nedokáže skončit jinak než vraždou.
Dnešní popravy v Terezíně ukazují krutou pravdu: i v posledních hodinách okupace zůstává nepřítel smrtelně nebezpečný.
Padlo 51 životů – převážně mladých, odhodlaných, připravených bojovat za svobodu.
Jejich jména dnes zaznívají tiše, ale zítra budou znít jako obžaloba.
A zároveň jako závazek.