Konec druhé světové války přinesl do Terezína nejen naději na osvobození, ale také jednu z nejhorších zdravotních katastrof v jeho historii. Mezi 20. dubnem a 6. květnem 1945 dorazilo do terezínského ghetta a Malé pevnosti přibližně 14 000 vyhladovělých a nemocných vězňů z evakuačních transportů, které Němci vypravovali z táborů ohrožených postupující Rudou armádou. Tato vlna příchozích zdvojnásobila počet internovaných na více než 30 000 osob a vytvořila podmínky, v nichž se mohla rychle rozšířit smrtící epidemie skvrnitého tyfu.
Příchod transportů a první případy nákazy
Vězni přijížděli do Terezína ve stavu krajního vyčerpání, často již nakažení různými nemocemi. Hygienické podmínky byly katastrofální – nedostatek vody, přeplněné ubikace, špína a všudypřítomné vši, hlavní přenašeči skvrnitého tyfu. První případ byl zaznamenán 24. dubna 1945 židovskými lékaři v terezínském lazaretu.
Velitel Malé pevnosti Heinrich Jöckel však odmítl přijmout jakákoli opatření, přestože byl varován lékaři i nadřízenými. Nákaza se tak mohla šířit nekontrolovaně a rychle zasáhla stovky vězňů.
Zásah Mezinárodního červeného kříže a československých lékařů
Teprve 2. května 1945 převzal nad Terezínem kontrolu Mezinárodní červený kříž. O dva dny později dorazila první skupina československých lékařů v rámci tzv. České pomocné akce, vedené epidemiologem prof. Karlem Raškou. Jeho tým provedl laboratorní testy, které potvrdily, že jde o skvrnitý tyfus. Raška osobně riskoval život při vyšetřování přímo v Malé pevnosti, kde ještě stále působili ozbrojení esesáci.
Do Terezína přijeli také dobrovolníci – lékaři, zdravotní sestry a studentky České ošetřovatelské školy. Mnohé z nich neměly ani osmnáct let a nebyly očkované, přesto se dobrovolně přihlásily k práci v extrémně nebezpečných podmínkách. Každá z nich si na sobě brzy našla infikované vši.
Osvobození a boj o záchranu životů
Dne 8. května 1945 byl Terezín osvobozen Rudou armádou, jejíž zdravotnický personál se okamžitě zapojil do záchranných prací. V krátké době vzniklo pět polních nemocnic, kde se lékaři a sestry snažili izolovat nemocné, zlepšit hygienu a zabránit dalšímu šíření infekce. Situace byla kritická – antibiotika tehdy nebyla dostupná a léčba spočívala především v podpůrné péči, dezinfekci a přerušení kontaktu s přenašeči.
Navzdory obrovskému nasazení zdravotníků si epidemie vyžádala několik set až 1 500 obětí, mezi nimi i členy zdravotnického personálu. Patřila k nim například dvacetiletá studentka Božena Jandlová, která se nakazila při péči o nemocné a zemřela v červnu 1945.
Význam zásahu a odkaz zdravotníků
Díky rychlé reakci československých lékařů, dobrovolníků a později i Rudé armády se podařilo zabránit tomu, aby se epidemie rozšířila mimo Terezín a ohrozila civilní obyvatelstvo. Odhady hovoří o více než 2 000 nakažených, přičemž bez zásahu zdravotníků by počet obětí byl mnohem vyšší.
Zásah v Terezíně se stal symbolem odvahy, profesionality a humanitárního úsilí v době, kdy se svět teprve vzpamatovával z hrůz války. Mladé zdravotní sestry, lékaři i dobrovolníci pracovali v podmínkách, které byly na hranici lidských možností. Jejich nasazení zachránilo tisíce životů a zanechalo trvalý odkaz v české zdravotnické historii
Sledujte náš web a sociální sítě, aby vám o Festivalu Dne vítězství již nic neuniklo.
Budeme se na vás těšit na oslavách velkého vítězství, svobody a míru - 9. května na Staroměstském náměstí!