Konec dubna 1945 měl na Moravě přinést úlevu. Fronta se hroutila, německé jednotky ustupovaly a osvobození bylo na dosah. Přesto se právě v těchto dnech odehrál jeden z nejkrutějších a zároveň nejzáhadnějších masakrů civilního obyvatelstva na Uherskohradišťsku. V obci Salaš, ležící v chřibských lesích nedaleko Velehradu, bylo 29. dubna 1945 zavražděno devatenáct mužů a jedna žena. Tragédie, která se odehrála pouhý den před osvobozením obce, dodnes vyvolává otázky ohledně skutečných pachatelů i motivů.
Pozadí: partyzánská činnost a německá odveta
V okolí Salaše působila během války partyzánská skupina Olga, která se na Moravu dostala po potlačení Slovenského národního povstání. Její aktivity byly výrazné – například 19. dubna 1945 se jí podařilo zajmout německého generálmajora Dietricha von Müllera, což vyvolalo prudkou reakci nacistických jednotek. Němci tušili, že partyzánům někdo z místních pomáhá, a proto 22. dubna provedli ve vesnici rozsáhlou razii. Nic však nenašli. Napětí v oblasti tak zůstávalo vysoké a odplata visela ve vzduchu.
Osudná neděle: „Přineseme vám zbraně“
Dne 29. dubna 1945 obcházel vesnici pomocník hajného Josef Dobeš. Tvrdil, že partyzáni v lese nutně potřebují pomoc a že muži mají okamžitě přijít ke Kovářově hájovně. Devatenáct mužů výzvu vyslyšelo – mnozí z nich již dříve s odbojem spolupracovali. Netušili, že se stávají součástí pečlivě připravené léčky.
V hájovně je čekala skupina asi čtyřiceti ozbrojenců, kteří mezi sebou mluvili rusky, polsky a lámanou češtinou. Představovali se jako ruští partyzáni a slibovali, že mužům předají zbraně a naučí je s nimi zacházet. Jejich chování však bylo podezřelé – byli panovační, vyzvídali informace a nedovolili nikomu odejít.
Poprava v lese.
Ozbrojenci vyvedli muže asi kilometr do lesa. Tam jim velitel přikázal sednout si na zem. Vzápětí zazněl povel, který přeživší František Mlýnek později popsal slovy: „Teď dojdou kamarádi a přinesou vám zbraně.“ Následovalo zvolání „Deutsche Geheime Staatspolizei!“ a okamžitá střelba. Devatenáct neozbrojených civilistů bylo postříleno a dobito pažbami.
Vrahům nešlo jen o likvidaci mužů – šlo i o zastrašení. Svědčí o tom i brutální zabití padesátileté Aloisie Špičákové, která náhodou projížděla kolem na kole. Ozbrojenci ji pronásledovali a zavraždili, aby nezůstala jediná svědkyně.
Kdo byli pachatelé?
Přeživší i svědci uváděli, že ozbrojenci mluvili rusky a polsky. Dlouho se tradovalo, že šlo o tzv. Vlasovce – příslušníky Ruské osvobozenecké armády bojující po boku Němců. Novější výzkumy však ukazují, že šlo spíše o příslušníky zvláštní jednotky ZbV-Kommando 43, složené z ruskojazyčných a polských kolaborantů pod velením SS-Sturmbannführera Wernera Brandta. Jednotka měla za úkol potírat partyzány a pravděpodobně jednala v rámci odvety za zajetí generála von Müllera. Přesto zůstává mnoho nejasností. Zločin nebyl nikdy plně vyšetřen a žádný z pachatelů nebyl postaven před soud.
Den poté: osvobození a marnost celé tragédie
Ironií osudu je, že Salaš byla osvobozena Rudou armádou už 30. dubna 1945 – pouhý den po masakru. Brutalita činu tak působí o to nesmyslněji. Devatenáct mužů, mezi nimi otcové, bratři i dva osmnáctiletí chlapci, se už nikdy nevrátilo domů.
Památka obětí
Dnes připomínají tragédii památníky v obci i přímo v místě vraždy. Salašský masakr se stal symbolem posledních krutostí nacistického režimu, který i v posledních hodinách své existence neváhal vraždit civilisty pod falešnými záminkami.
Masakr v Salaši je jedním z nejtemnějších momentů konce druhé světové války na Moravě. Přestože od události uplynulo více než osmdesát let, mnohé otázky zůstávají nezodpovězené. Jisté však je, že oběti si zaslouží, aby se na jejich příběh nezapomnělo.
Sledujte náš web a sociální sítě, aby vám o Festivalu Dne vítězství již nic neuniklo.
Budeme se na vás těšit na oslavách velkého vítězství, svobody a míru - 9. května na Staroměstském náměstí!