Partyzánský oddíl Jermak patří k nejznámějším sovětským výsadkům, které během druhé světové války operovaly na území Protektorátu Čechy a Morava. Jeho činnost se odehrávala především v Drahanské vrchovině, na Vyškovsku, Boskovicku, Prostějovsku a částečně i v horských oblastech, kde se členové skupiny ukrývali v extrémně náročných podmínkách. Přestože se nejedná o klasické Beskydy, terén, ve kterém působili, byl podobně drsný – hluboké lesy, prudké svahy, odlehlé paseky a těžko přístupné hřebeny.
Vznik a vysazení oddílu
Oddíl Jermak vznikl v létě 1944 jako organizátorský sovětský výsadek určený k rozvoji partyzánského hnutí v západní části Moravy. Skupina měla původně 22 členů, ale po neúspěšném pokusu o překročení fronty v Polsku byla zredukována na 15 osob – čtrnáct Sovětů a jednoho Poláka. Velitelem byl Nikolaj Ivanovič Dmitrijev, náčelníkem štábu Maxim Fjodorovič Petrovskij a politickým komisařem Leonid Jefremovič Železňak.
V noci z 30. září na 1. října 1944 byl výsadek shozen do prostoru Rakoveckého údolí mezi obcemi Ruprechtov a Račice. Seskok se nepodařilo utajit – místní obyvatelé jej zahlédli a informovali četnictvo. Brzy se do oblasti stáhly jednotky německé a protektorátní policie i wehrmachtu. Oddíl se však dokázal probít z obklíčení a ustoupit do hlubších lesů.
První akce a rozšiřování oddílu
Po přesunu do oblasti Kocuřiny navázal Jermak kontakt s místním odbojem a získal podporu obyvatel. Do oddílu se postupně přidávali uprchlí sovětští zajatci, kteří se skrývali v lesích. Skupina tak rychle rostla a její činnost se rozšířila na sabotáže, útoky na německé správní úřady a narušování zásobování.
Německé gestapo reagovalo nasazením konfidentů a tzv. protiband – skupin Rusů a Ukrajinců spolupracujících s nacisty, kteří se vydávali za partyzány. Jejich úkolem bylo získat důvěru obyvatel a následně je udat. Tato taktika způsobila v regionu velké škody a vedla k zatýkání civilistů, kteří se snažili partyzánům pomoci.
Zima 1944–1945: boj o přežití
S příchodem zimy se situace dramaticky zhoršila. Oddíl byl kvůli gestapáckým zásahům nucen rozdělit se na menší skupiny, které operovaly samostatně. Členové Jermaku přežívali v zemljankách, často bez dostatečného jídla, oblečení či léků. Teploty hluboko pod nulou, sníh a neustálé pátrací akce Němců činily přežití extrémně obtížným.
Přesto se partyzánům podařilo provést několik úspěšných akcí. Jedna z nejznámějších pochází z horského terénu, kde využili přírodních podmínek k likvidaci německé kolony. Na úzkou lesní cestu položili klády a v noci je polili vodou, čímž vytvořili ledovou past. Když tudy projížděla německá vozidla, sjela ze zledovatělé cesty a stala se snadným cílem. Tento typ improvizovaných pastí byl typický pro partyzánský boj v horských oblastech – jednoduchý, ale účinný.
Ztráty a konec činnosti
Na přelomu let 1944 a 1945 utrpěl oddíl těžké ztráty. V prosinci 1944 padl při přepadu ve Žďárné Fjodor Mitin, v lednu 1945 byli u Nýrova zabiti Nikolaj Iljin, Konstantin Nikolskij a další členové. Velitel Dmitrijev padl 26. února 1945 u Šerkovic.
Gestapo navíc získalo jednoho ze zajatých partyzánů ke spolupráci, což vedlo k odhalení dalších úkrytů. Oddíl byl postupně rozbit a jeho činnost utlumena. Zbytky skupiny se dožily osvobození v dubnu 1945.
Význam oddílu Jermak
Přestože Jermak nebyl početně velký, jeho význam spočíval v:
rozvoji partyzánského hnutí v západní části Moravy,
navázání spolupráce mezi sovětskými uprchlíky a českým odbojem,
sabotážích a narušování německé správy,
morální podpoře obyvatelstva, které vidělo, že odpor je možný.
Oddíl se stal symbolem houževnatosti a odvahy v extrémních podmínkách. Jeho příběh připomínají památníky v Rakoveckém údolí, u Nýrova či na vrchu Páleniny.