Dramatický příběh jedné z nejtvrdších epizod Pražského povstání
Staroměstská radnice se během Pražského povstání stala jedním z nejdůležitějších a zároveň nejtragičtějších symbolů boje o svobodu. V květnu 1945 se z budovy, která po staletí sloužila jako centrum městské samosprávy, stala improvizovaná pevnost, kde se střetla odhodlanost českých povstalců s brutalitou ustupujících německých jednotek.
Začátek povstání a význam radnice
Když 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání, radnice se okamžitě stala strategickým bodem. V jejích prostorách sídlilo velitelství povstalců pro Staré Město, fungovala zde spojovací služba i improvizovaná ošetřovna. Z věže radnice se navíc dal kontrolovat pohyb německých jednotek v centru města, což z ní činilo cenný pozorovací bod.
Povstalci byli složeni z členů domácího odboje, policistů, hasičů, sokolů i dobrovolníků z řad civilistů. Mnozí z nich drželi zbraň poprvé v životě, přesto se rozhodli bránit radnici za každou cenu.
Německý protiútok a obklíčení
Německé jednotky si rychle uvědomily, že radnice je klíčovým bodem odporu. 7. května zahájily soustředěný útok, při němž použily nejen pěchotu, ale i obrněná vozidla a plamenomety. Povstalci se bránili z oken, z barikád i z věže, ale jejich situace se postupně zhoršovala.
Němci budovu obklíčili a začali ji ostřelovat z protileteckých kanónů umístěných na Mariánském náměstí. Zásahy způsobily rozsáhlé požáry, které se rychle šířily dřevěnými konstrukcemi historické radnice.
Požár a boj o přežití
Nejdramatičtější chvíle nastaly večer 7. května. Němci zapálili radnici zápalnými střelami a plameny se během krátké doby rozšířily do většiny budovy. Povstalci se ocitli v pasti – ustupovali z vyšších pater do přízemí, kde se tísnili spolu s desítkami civilistů ukrytých ve sklepeních.
Podle svědectví pamětníků se mnozí bojovníci loučili, protože očekávali, že budou upáleni nebo zastřeleni. Přesto odmítli kapitulovat. Věděli, že pokud se vzdají, civilisté v podzemí budou pravděpodobně popraveni.
Hasiči se snažili požár hasit, ale byli pod palbou. Několik z nich padlo při pokusu dostat se k hořící věži.
Zkáza radnice
V noci z 7. na 8. května se zřítila gotická věž Staroměstské radnice, jedna z nejcennějších památek Prahy. Spolu s ní shořela i velká část radničního komplexu, včetně slavné radniční knihovny a mnoha historických interiérů.
Astronomické orloji hrozilo zničení, ale díky zásahu hasičů a dobrovolníků se podařilo zachránit jeho mechanismus. Po válce byl znovu uveden do provozu.
Ústup Němců a příchod osvoboditelů
května dopoledne se situace změnila. Německé velení v Praze přijalo dohodu o kapitulaci a začalo ustupovat směrem na západ. Povstalci z radnice vyšli z trosek vyčerpaní, popálení a často bez munice, ale živí.
O den později, 9. května 1945, dorazily do Prahy jednotky Rudé armády, které definitivně ukončily boje ve městě.
Odkaz boje o radnici
Boj o Staroměstskou radnici se stal symbolem odhodlání Pražanů bránit své město i v beznadějné situaci. Obránci radnice čelili přesile, nedostatku zbraní i ohni, přesto vydrželi až do konce povstání.
Zkáza radnice byla jednou z největších kulturních ztrát Pražského povstání. Dodnes připomíná, jak vysokou cenu město zaplatilo za svobodu.